Chvála průměrnosti aneb Musíte si svou kariéru vysedět?

25. 09. 2013 12:23:19
Princip kariérního postupu ve většině firem je založen na letech odsloužené praxe. Je to tak správně? Neměly by firmy sázet spíše na kreativitu a výsledky, než na zaměstnance, kteří si svou kariéru vysedí?

V reakci na nečekaný ohlas mých dvou předchozích článků o open-space kancelářích a o negativních aspektech firemních teambuildingů jsem se rozhodl podělit se o svůj pohled na další častý neduh mezinárodních i českých společností – příliš rigidní strukturu povyšování a kariérního postupu.

Když je šéf o dva roky starší a jeho šéf o další dva...
Každý uchazeč o zaměstnání v mé firmě musí projít osobním pohovorem se mnou. V rámci výběrového řízení jde o poslední kolo, dělám to tak od okamžiku založení firmy a neplánuji na tom nic měnit. Člověk se totiž dozví spoustu zajímavých věcí a neztratí kontakt s realitou.

Za svůj život jsem tedy již mluvil s několika tisíci uchazeči o zaměstnání a několik set jsem jich přijal. Vzhledem k tomu, že působíme v investiční a developerské činnosti, tvoří drtivou většinu našich zaměstnanců vysokoškoláci. A často k nám zamíří i po pár letech strávených v respektovaných mezinárodních firmách, které plní novinové žebříčky nejatraktivnějších zaměstnavatelů. Proč?

Překvapivě často od těchto uchazečů slýchávám stále stejnou sadu argumentů, proč jsou v jasně dané a anonymní struktuře nadnárodních společností nespokojení a po roce nebo dvou chtějí pryč.

„Upřímně řečeno, můj šéf je starší o dva roky a pamatuji si ho ještě ze školy, chodil jsem s ním na několik předmětů. Přitom se domnívám, že jsem rozhodně inteligentnější a mám lepší pracovní výsledky, jenže on je tam prostě o dva roky déle. A to rozhoduje.“

„Řekli mi na rovinu, že první dva až tři roky budu jenom vyplňovat excelovské tabulky a k ničemu vážnějšímu mě nepustí. I když už po roce vidím, že by se spousta věcí dala vylepšit, a mám i představu jak, nikoho to tu nezajímá – jede se podle tabulek daných vedením.“

„Jako junior se setkám jenom se svým přímým nadřízeným, který si vše musí nechat schválit ještě od svého šéfa. A ten od partnerů. Sám tedy nemohu nic ovlivnit a jenom plním triviální úkoly.“

„Štve mě, že musím v týmu pracovat s lidmi, kteří podle mě nemají na svých pozicích co dělat. Jenže jsou ve firmě déle než já a tak je musím poslouchat. I když jejich hlavní starostí je, aby neporušovali firemní dress-code a vždy a za všech okolností jednali podle manuálů.“

Když slyším od mladého a inteligentního člověka takové či podobné věty, je to pro mě vždy spolehlivý a silný argument, proč by u nás měl dostat šanci. Šanci ukázat, co v něm je.

Dilbertův princip v praxi?
Ve velkých společnostech s rigidní a jasně danou strukturou povyšování se již od počátku pěstuje kultura průměrnosti, kultura „zařazení se do stáda“. Ne záměrně, jako vedlejší produkt anonymního prostředí a tabulkového kariérního řádu. Takové firmy pak logicky přitahují především zaměstnance, kteří chtějí dosáhnout určitého životního standardu a pak už jen vyhledávají jistotu. Jistotu, že kdo nic nezkusí, ten také nic nezkazí.

Svědomitým plněním shora zadaných úkolů si pak mohou svou kariéru doslova vysedět. A nehrozí, že by je třeba služebně mladší a výrazně schopnější kolega ohrozil. Protože nad ním mají z titulu své pozice většinou absolutní kontrolu a případné nápady na zlepšení, které oni sami za dlouhé roky nedostali, mohou včas zablokovat, případně si je v mírně modifikované podobě přisvojit.

Sarkastický a přesto velmi reálný Dilbertův princip dokonce říká, že se společnosti snaží povýšit své nejneschopnější zaměstnance do managementu ve snaze omezit škody, které jsou schopni napáchat. A že je každý zaměstnanec povyšován až přesně k té pozici, na kterou už svými schopnostmi nestačí. Na ní se pak snaží udržet, co nejdéle to jde.

Národ mladých podnikatelů?
Absence zpětné vazby od nejvyššího vedení, tabulkový řád povyšování, disciplína v nepodstatných věcech, všeobecná atmosféra „hlavně nevyčnívat a nic nového nezkoušet“ a včasné a pravidlené dušení jakékoli snahy o inovativní řešení problémů jsou častými negativními důsledky anonymity korporací.

Při případné změně místa –nejčastěji ke konkurenční firmě z téhož oboru – pak často zaměstnanec po prvotní euforii zjišťuje, že přestoupil z bláta do louže. A bohužel se to netýká již pouze nadnárodních korporací, ale stále více i rostoucích původně českých firem.

Není divu, že tolik mladých talentovaných lidí jde v dnešní době raději podnikat a zkouší nejrůznější start-upy, případně se živí jako freelanceři na volné noze. Nebo se po pár měsících či po roce podobných pracovních zkušeností raději rozhodnou ještě nějaký čas cestovat a protloukat se světem, jak to jen jde. Do šedivého „matrixu“ se těm schopnějším příliš nechce.

Sázka na kreativitu
Do jisté míry lze pochopit, že takto fungují velké nadnárodní firmy, které všude na světě fungují podle stejných korporátních pravidel. A také platí, že když přijde ekonomický propad, právě tyto firmy zpravidla nejvíce propouštějí. Na trhu práce se pak objeví stovky nových account executivů, middle senior consultantů, research analystů nebo junior specialistů, kteří mají jedno společné – většinou umí dobře dodržovat pravidla, skvěle vyplňovat tabulky a nejsou schopni sami stanovit jakoukoli strategii k dosažení cíle. Prostě jen udělají precizně to, co jim řeknete.

Pokud mají české firmy obstát v konkurenčním prostředí a neustále se rozvíjet, asi by s rostoucí velikostí neměly jít stejnou unifikovanou cestou, jako nadnárodní korporace. Naopak, měly by sázet na kreativitu a nebát se dát šanci lidem, kteří chtějí věci okolo sebe měnit a být nejlepší v tom, co dělají.

U nás tedy žádné juniory ani seniory nemáme, máme tu pracovníky, vedoucí a ředitele. Všichni jsou hodnoceni na základě plnění objektivně stanovených cílů firmy, přičemž to, jak daného cíle dosáhnout, je právě z velké části na nich. Každý zaměstnanec mé firmy za mnou může přijít se svým nápadem, s každým zaměstnancem si nejméně jednou za půl roku sednu a osobně si s ním promluvím. Máme tu dokonce i takovou interní soutěž o chytrý nápad měsíce a chytrý nápad roku, přičemž odměna za vítězství rozhodně není malá.

Ale také všichni vědí, že žádná z vedoucích pozic není na doživotí a nárok na ní nevzniká dostatečným počtem odsloužených let. Naopak – kdykoli může přijít někdo, kdo přinese zásadní zlepšení a dokáže stanovené cíle třeba ještě překonat. Proto se dlouhodobě vyplatí dávat takovým lidem šanci.

Autor: Evžen Korec | středa 25.9.2013 12:23 | karma článku: 19.94 | přečteno: 1859x

Další články blogera

Evžen Korec

Kdy konečně přestaneme vítat nový rok zbytečným týráním zvířat a poškozováním zdraví?

Zabité či zmrzačené labutě, kachny a jiní vodní ptáci, otrávené ryby, zatoulaní domácí mazlíčci, poškozené vlastní zdraví.

28.12.2023 v 15:54 | Karma článku: 20.79 | Přečteno: 366 | Diskuse

Evžen Korec

Jak dlouho ještě budou Vánoce ve znamení neuvěřitelného utrpení a týrání kaprů?

Traduje se, že jsou svátkem klidu a míru. Časem, kdy by měl člověk zpomalit a zamyslet se nad hodnotou života.

23.12.2023 v 14:51 | Karma článku: 13.15 | Přečteno: 499 | Diskuse

Evžen Korec

Majitele domů a bytů čekají kvůli Bruselu obří výdaje

Stovky tisíc domácnosti, které vlastní starší nezateplený dům či byt, žijí od konce října loňského roku ve velké nejistotě.

19.12.2023 v 14:16 | Karma článku: 33.17 | Přečteno: 1346 | Diskuse

Evžen Korec

Zastřelit chráněného vlka a nechat ho v bolestech umírat je kruté barbarství

Tři dlouhé dny kruté bolesti a beznaděje. Tak vypadaly poslední chvíle života ohroženého a přísně chráněného vlka z Krkonoš.

8.12.2023 v 13:49 | Karma článku: 19.67 | Přečteno: 349 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Kačír

V USA je standard jen 10 dní dovolené ročně a ne každá firma nabízí volno o všech svátcích

V posledních letech jsem se několikrát zajímal o možnostech práce v USA. Na toto téma jsem četl řadu názorů a článků, realita pracovních podmínek v této zemi mi trochu vzala iluze.

29.3.2024 v 16:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 2 | Diskuse

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 18.33 | Přečteno: 250 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 11.64 | Přečteno: 145 | Diskuse
VIP
Počet článků 171 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4200

RNDr. Evžen Korec, CSc. (* 1956)

Vystudovaný biolog, spoluautor 11 patentů v oblasti molekulární biologie a genetiky. Z původní kariéry vědce však zamířil k podnikání. Dnes je generálním ředitelem a majitelem developerské společnosti EKOSPOL, jednoho z největších stavitelů bytů v České republice. Je autorem publikace mapující zajímavosti o pozemcích ve světě i v ČR Pozemky ukrývají poklady, unikátního průvodce koupí bytu, Koupě bytu pod lupou a úspěšné knihy o investování do nemovitostí Co je v domě, není pro mě! V roce 2015 se stal ředitelem a majitelem ZOO Tábor, která se zaměřuje na ochranu ohrožených druhů zvířat. O jedinečném příběhu znovuotevření ZOO Tábor vypráví jeho kniha Jak jsem zachránil ZOO v Táboře. Dále je spoluauterm knih Noční život v ZOO Tábor a Jak prodloužit život vašeho psa. Je obdivovatelem Henryho Forda. Má manželku a syna. Evžen Korec je velkým milovníkem zvířat, přírody, inteligentního humoru a smaženice.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...