Miliony Němců zabředají do děsivé chudoby. Nás to čeká také!

Běda mužům, kterým žena vládne. Tak nějak to Alois Jirásek psal ve Starých pověstech českých. Trochu bych to parafrázoval – na dnešní dobu podobně politicky nekorektně –, a to takto: „běda ekonomice, které zelená vládne“. Mám tím pochopitelně na mysli zelenou ideologii. Snad nejvíce ji momentálně podléhá náš západní soused, Německo. I když pochopitelně ani nám se zelené blouznění nevyhýbá. Nerozumím pořád ještě tomu, proč si mnozí lidé pod pojmem „zelení“ stále představují zvířátka, stromečky, čisté ovzduší či hluboké horské hvozdy. Sám mám přírodu moc rád, vybudoval jsem dokonce svoji soukromou zoo, ale pod pojmem „zelení“ vidím jen a pouze organizovanou nátlakovou a lobbistickou skupinu lidí a organizací, kvůli níž v důsledku všichni rapidně chudneme. A chudnout budeme!

Vezměme se třeba to sousední Německo. Nedávno tamní vláda vydala statistiku, podle níž žije 6,9 milionu domácností v takzvané energetické chudobě. To znamená, že více než deset procent svých příjmů vydávají na energie. Takováto chudoba je děsivá, neboť je nevynucená; jde o výsledek proradného zeleného lobbingu. Drahá energie je totiž v Německu do značné míry jen důsledkem příplatku za obnovitelné zdroje. V reálném vyjádření stouply mezi lety 2000 a 2013 ceny elektřiny pro německé domácnosti o neuvěřitelných osmdesát procent! Navíc jsou tyhle dotace vlastně k ničemu. Třeba energie ze solárních zdrojů tvoří v Německu pouze 0,7 procenta primární energetické spotřeby. Podle jedné studie, kterou zveřejnil Der Spiegel, oddálí tyto dotované solární panely příchod globálního oteplení o směšných 37 hodin. Přesto se Německo zavázalo je v příštích dvaceti letech dotovat sumou sta miliard eur. A zatímco v Německu kvůli tomu elektřina dramaticky zdražuje, v takových Spojených státech klesá. A o tom, že by se Německo stávalo mocností zelené energie, jakou jsou třeba skandinávské státy (které ovšem mají mnohem příhodnější geografické či klimatické podmínky pro produkci zelené energie), také rozhodně nemůže být řeč. Emise oxidu uhličitého v Německu od roku 2011 dokonce vzrostly, neboť se země rozhodla rozejít se s jadernou energií (a ta zelená prostě není dostatečně spolehlivá). Podle aktuálních čísel Eurostatu v Německu činil podíl energie z obnovitelných zdrojů v roce 2012 pouze 12,4 procenta veškeré spotřebované energie (pro srovnání, v ČR to bylo 11,2 procenta).

Výsledkem toho všeho však není jen to, že obyčejní Němci musí počítat s drasticky zdraženou elektřinou, za niž jim není odměnou ani čistší ovzduší. Musí počítat i se ztrátou konkurenceschopnosti své ekonomiky, které se zatím jakžtakž daří, ale která se jednou začne v důsledku zeleného blouznění potýkat s rostoucí nezaměstnaností. Zatímco totiž náklady průmyslové výroby vzrostly v Německu od roku 2007 o šedesát procent, v USA a v Číně jen zhruba o deset procent. Zavedené německé firmy jako třeba agrochemický koncern BASF už proto vážně uvažují, že do budoucna budou investovat (a tedy i zaměstnávat) primárně mimo Evropu. Přidejme k tomu fakt, že podle studie Copenhagen Consensus Center přijde z každého eura na obnovitelné zdroje 97 centů vniveč a uvědomíme si, že Evropa v čele s Německem páchá ekonomickou sebevraždu v přímém přenosu. Ve jménu všech těch zvířátek, stromečků, čistého ovzduší a horských hvozdů, jimž však tato sebevražda vůbec nepomůže a nepomáhá, právě naopak!

V České republice naštěstí míra zeleného blouznění nedosahuje německých parametrů, ale i naše ekonomika je vážně zasažena. Už jen proto, že Německo je náš nejdůležitější obchodní partner a jakákoli ztráta tamního průmyslu či celé ekonomiky značí ztrátu bohatství ekonomiky české. Ale také třeba proto, že čeští kolegové německých nátlakových aktivistů v těchto dnech bohužel zastavili proces opravy životně důležité dopravní tepny D1. Svým bojem v údajném zájmu zvířátek, stromečků a hvozdů také zastavují či stavebně zpožďují další a další hospodářsky podstatné projekty.

Dokud si ovšem převážná část veřejnosti – české, německé, evropské – neuvědomí, jaká nekalá hra se s ní hraje, budeme všichni chudnout a ztrácet dál, aniž by se životní prostředí kolem nás zlepšovalo. Běda ekonomice, které zelená vládne.