Los do české přírody patří. Tak proč ty manévry a zbytečná smrt?

Los evropský patřil spolu se zubrem až do vrcholného středověku mezi krále českých hvozdů. Kvůli lidské nenasytnosti však byla tato nádherná zvířata vyhubena a dnes se jen pomalu vracejí tam, odkud nikdy neměla zmizet. 

Protože ZOO Tábor spolupracuje s obecně prospěšnou společností Česká krajina na návratu zubra evropské do volné přírody, dobře vím, kolik práce a úsilí se za touto činností skrývá. Tím nepochopitelnější pro mě je aktuální případ, kdy po zásahu policistů u Brna uhynula samice losa s mládětem. Je zřejmé, že celá akce byla řízena zcela amatérsky lidmi bez biologického vzdělání a bez jakékoliv empatie vůči zvířatům. Místo toho, aby zvířata byla v klidu uspána, byl zorganizován monstrózní hon ve stylu akčních filmů, což stálo obě zvířata život.

Losy totiž podle dostupných zpráv naháněli policisté s veterináři na koních i ve vrtulníku. Chápu, že desítky zasahujících záchranářů neměly v úmyslu zvířatům ublížit, cesta do pekla je ale dlážděna dobrými úmysly – jak samice, tak její mládě pošly. Zda smrt byla způsobena nevhodným uspávacím prostředkem nebo v důsledku stresu, už asi nikdo nezjistí.

Česká republika je hustě obydlenou zemí, je posetá městy a vesnicemi, protkaná silnicemi a železnicí. Životní prostor pro divoce žijící druhy se tak kriticky zúžil. A běda, jakmile si zvíře dovolí opustit vymezený prostor, v němž je tolerováno.

Losice s mládětem zřejmě přišly z jižních Čech, kde se už desítky let drží malá populace tohoto kdysi četného sudokopytníka. Toto krásné zvíře, největší zástupce čeledě jelenovitých, z českých lesů zmizelo už někdy v 15. století a následující pokusy o jeho návrat do našich lesů byly marné. Zadařilo se až v minulém století. Vzhledem k tomu, jak křehké a ohrožené zvíře los i přes svůj majestátní vzhled je, bychom mu měli vytvořit co nejpříznivější podmínky k životu.

My lidé jsme pokrytci. Pracně vysazujeme ohrožené zubry, pipláme se s nimi, a jakmile zahlédneme losa, div na něj nepošleme armádu.

A není to jediná zbytečná smrt v posledních dnech. Vzpomněl jsem si na gorilího samce Harambeho, kterého na konci května museli zastřelit pracovníci zoologické zahrady v americkém Cincinnati poté, co do jeho výběhu vniklo dítě.

Je pochopitelné, že záchrana dětského života stojí na prvním místě, jak rodiče, tak vedení Cincinnati Zoo ale vůbec neměli dopustit, aby k takto nebezpečné situaci došlo. Jak je vidět, důsledné zabezpečení výběhů není důležité jen pro bezpečnost návštěvníků, zajišťuje také nerušený život chovaných druhů. Když už se považujeme za pány tvorstva a osobujeme si právo rozhodovat o osudu zvířat, měli bychom to dělat tak, aby zvířata naším jednáním co nejméně trpěla.