Za uložení peněz bankám ještě zaplatíme. Jak je investovat lépe?

Vždy se říkalo, že peníze schované ve slamníku ztrácí svou hodnotu. Banky tím přesvědčovaly lidi, aby své úspory svěřily jejich bankéřům, kteří dokáží peníze zhodnocovat. Tato opakovaná mantra všech bank světa se začíná hroutit.

První banky totiž začaly trestat fyzické klienty zápornými úroky za to, že si u nich schovají peníze. Tento neblahý trend nyní dorazil i k nám.

Přestože Česká národní banka (ČNB) stále horko těžko drží úrokové sazby nad nulou, některé komerční finanční ústavy už od jiných bank či investičních společností začaly vybírat poplatek za vklady nad sto milionů korun. Reálně tak platíte za to, že bance dáte své úspory, s nimiž banka může dále disponovat.

Toto opatření se sice zatím ještě netýká drobných klientů, ale v brzké budoucnosti se jich dotknout může. Pro příklad, že nejde jen o hypotetické riziko a zbytečné strašení, nemusíme chodit daleko – záporné úrokové sazby pro běžnou klientelu zavedly některé menší bankovní domy v sousedním Německu. Vyvstává pak otázka, co s naspořenými penězi, když bance za svůj vklad ještě musíte platit.

Samozřejmě je nejlepší investovat volné peníze tak, aby se dále zhodnocovaly. To je však nyní trochu problém. Na trhu totiž chybí dostatek bezpečných investičních příležitostí. I kdybyste nakrásně chtěli své peníze investovat, prostě nemáte kam. Což může být prvním varovným signálem pro ekonomiku, která zatím úspěšně roste. Ani zpoplatnění bankovních úložek nemusí rozhýbat další kolo firemních či privátních investic a místo očekávaného růstu může velmi rychle přijít recese.

Jednou z posledních možností, která je zároveň podle mých dlouholetých zkušeností tou nejlepší, zůstávají dlouhodobě nemovitosti. Zaručují totiž poměrně vysoký výnos a na rozdíl od zlata či akcií, jejichž cena podléhá výrazným výkyvům, nepředstavují téměř žádné riziko.

V Česku jsou stále populárnější investice do bytů, které se díky příznivým cenám pronájmů v budoucnu samy zaplatí a pak už jen přinášejí stabilní výnos. U dobře zvoleného bytu činí roční výnos zhruba pět procent. Majitel bytu navíc svou investici zhodnotí také tím, že cena jeho nemovitosti v čase roste.

Někteří investoři – a takoví jsou i mezi klienty společnosti Ekospol – takto pronajímají desítky i stovky bytů, které jim zajišťují velmi slušný pravidelný příjem.

Jak poznat vhodný investiční byt jsem detailně popsal ve svých knihách Koupě bytu pod lupou a Co je v domě, není pro mě! Ve zkratce se stačí řídit takzvaným Korcovým pravidlem, podle nějž musí cena malého bytu představovat nanejvýš 20násobek ročního nájemného, u větších bytů pak 25násobek.

Základním předpokladem pro takovou investici je, aby byly vhodné byty na trhu dostupné. To je ale stále větší problém, protože vinou byrokratických překážek se v Praze téměř přestalo stavět a nových bytů na trhu stále ubývá. Byty zdražují, ty kvalitní a nepředražené jsou hned pryč a na mnoho kupců pak zbydou jen zmetky, do nichž se skutečně investovat nevyplatí. Poznat je na první pohled přitom nemusí být pro začínajícího investora jednoduché, čehož využívají neseriózní developeři. Bohužel se najdou i mezi největšími hráči na trhu.

Koupě nemovitosti zároveň představuje nejlepší investici do zabezpečení na stáří. Stát, který stále bojuje s nevyhovujícím penzijním systémem, by proto měl vlastnické bydlení co nejvíce podporovat. Místo toho ale politici dělají pravý opak: byty zatěžují zbytečnou daní z nabytí nemovitosti a výstavbu pomocí nesmírně složitých pravidel a úřední buzerace takřka znemožňují.

Politici tak investorům posílají jasný vzkaz: tady své peníze neukládejte, my o ně nestojíme! Bohatí lidé pak raději přelijí své peníze tam, kde si jich budou více vážit. Co lze už vidět na tom, jak mezi Čechy roste zájem o koupi domů v různých turistických destinacích. Na tento přesun peněz do zahraničí bohužel doplatí hlavně česká ekonomika jako celek. To znamená každý z nás.