Zaplatí za sestřelené letadlo Češi kvůli zradě České národní banky?

Češi budou možná opět o něco chudší. Česká národní banka prý uvažuje o dalším oslabení koruny. K tomu zatím poslednímu se odhodlala loni v listopadu. Zaklínala se sice zájmem o řadové občany, ve skutečnosti ale pomohla jen hrstce exportérů. Běžné střadatele doslova přes noc připravila o nemalou část úspor.

Nyní podle informací z tisku uvažuje o dalším oslabení koruny, až za hranici 28 korun za euro. To je šílené! Česká koruna bývala i v mezinárodním srovnání nezvykle pevnou měnou. Londýnští devizoví obchodníci ji dlouhá léta přezdívali „Rambo“. Pro její schopnost udržet si za jakýchkoli okolností svoji kupní sílu a odolat jakýmkoli otřesům, finančním krizím a dalším ekonomickým výkyvům, které srážely měny takřka všude kolem nás.  Jak to tak bývá, když už korunu nesrazil okolní svět, zasadili jsme si fatální ránu my sami. Loni v listopadu se po zásahu České národní banky někdejší neohrožený „Rambo“ ocitl na kolenou. Nebudu tady spekulovat, proč se tak muselo stát – těch teorií je plný internet. Jasné je však to, že řadový občan tímto oslabením nic nezískal. Spíše ztratil. Zchudnul.

Nyní tedy se má „Rambo“ ocitnout ne na kolenou, ale v podstatě v bezvědomí, zcela ochromen a pokořen. Česká národní banka si podle některých informací pohrává s myšlenkou druhého oslabení koruny „na přání“ Německa. Náš západní soused se totiž po měsících zvažování rozhoupal a začal rozhodně podporovat sektorové sankce vůči Rusku. Zásadní roli ve změně německého postoje zřejmě sehrálo sestřelení civilního letounu malajsijských aerolinii nad Ukrajinou, které je většinově připisováno proruským separatistům.

Němci se dlouho zdráhali podpořit sankční politiku vůči Moskvě, jelikož jí je negativně zasažen právě i jejich průmysl. Když už nyní sankce Němci podpořit prostě „musí“ – ve světle pádu letounu a i pod tíhou rostoucího mezinárodního tlaku, třeba z USA –, hledají cesty, jak utlumit neblahé dopady na jejich průmysl. A tady má prý zrádně přispěchat na pomoc Česká národní banka. Druhá devalvace by totiž kromě jiného vedla i ke zlevnění české práce z hlediska mezinárodních trhů. A není žádným tajemstvím, že ČR funguje jako subdodavatelská ekonomika Německa.

Neříkám, že této hypotéze věřím bez jediné pochyby. Je jen zajímavé, jak se spekulace o další devalvaci objevují z hlediska Německa „jako na zavolanou“. Značně rozšířeným názorem je přitom ten, že německý průmysl dobře profituje z existence české koruny a že vlastně oponuje tomu, abychom přijali euro. Mnozí ekonomové pak míní, že pokud bychom euro přijali, přijdou Němci o subdodavatelskou ekonomiku, jejíž měna – koruna – může pružně (pružněji než euro) reagovat na změny na světových trzích. Pro Němce je tedy zaprvé výhodné to, že má Česká republika jinou měnu, než je euro, a zadruhé z jejich pohledu platí, že čím česká koruna bude slabší, tím lépe pro ně, pro jejich průmysl.

Pokud by k výše uvedenému opravdu došlo, a Česká národní banka se uchýlila k druhé intervenci, staneme se přímým svědkem paradoxní situace. Škody, které německému průmyslu působí sankce uvalené na Rusko, by totiž z nemalé části pokryl řadový český střadatel. Tím, že koruna, v níž má běžně své úspory, opět ztratí na kupní síle. Ztratí na kupní síle, aby si svoji sílu udržel německý průmysl – tváří v tvář sankcím.

Pevně tedy doufám, že k dalšímu oslabení koruny už rozhodně nedojde. Nesouhlasil jsem s intervencí loňskou, a o to více jsem proti případné intervenci letošní. Pevnost koruny nám záviděla polovina světa – proč se o ni sami připravujeme? Proč chceme sami sebe učinit opět o něco chudšími?