Možná je problém v tom, že některé agentury nedokážou (nebo nechtějí) připravit TMB na míru konkrétnímu složení lidí. Je jasné, že parta z autoservisu, složená převážně z mladších mužů, bude mít jiné požadavky na náplň než call centum pojišťovny.

U nás máme štěstí, TMB jsou organizovány lidmi z firmy, obecně jsou dobře přijaté. Je pravda, že u nás vládne kamarádská atmosféra, z cca 60 lidí nás zhruba čtvrtina chodí (dobrovolně) pravidelně společně sportovat, s některými kolegy jezdíme na víkendy, na lyže nebo v létě chodit po horách. Hlídáme si psy, kteří u nás mohou být i v práci, volně tu běhat... Je to asi tím, že si majitel vybírá lidi, kteří mu sednou, takže máme všichni podobnou krevní skupinu. Například na naprosto dobrovolný výjezd našeho oddělení jelo 14 lidí z 16, ve věku od 21 do 56 let a věřím, že si to všichni užili.

Tím jsem chtěl ukázat, že ne všude se dělá podle manuálů, dodržuje dresscode a existuje pevná pracovní doba a přesto firma dobře funguje. A pak i taková věc jako TMB nemusí být jen "pruda"

Muj prvni TB byl celkem fajn, lidi to bavilo, bylo to trochu sportovni a vecer oziracka. Ucili nas, ze nemame bojovat spolu, ale spolupracovat a ze tim dosahneme lepsich vysledku( i s praktickou ukazkou toho, ze je to pravda). Dalsi dva nebo tri TB byly hrozne nudne, bylo to uplne o tom samem, a na tom mem poslednim jsme se vsichni predem dohodli, ze teda budem spolupracovat od zacatku. No, co se nestalo, vsichni jsme spolupracovali a vsechny ukoly se nam darilo plnit s perfektnimi casy....do te doby, nez jsme dostali servano, ze takhle teda ne a ze mame vic bojovat proti sobe. Nikdo to nepochopil....na trech TB nas uci spolupracovat, kdyz to udelame na ctvrtem, tak reknou opak. Co je tedy smyslem?:)

A dobrovolne povinne? Ne vazeni...povinne a o vikendu:) A kdyz vsichni moc drzkujou, tak ctvrtek+patek od rana do vecera a nejlepe tak daleko, aby nikdo nemohl jet domu.

Od té doby, co jsem samostatná jednotka v podobě OSVČ, mám od podobných ptákovin pokoj.

jak říká můj kolega- koukat se na ty stejné ksichty ještě po práci? Ne.

Ale výjimka byla, v práci jsme si utvořili skupinku o 6 lidech, kdy jsme každý pátek večer chodili na kulečník a pivo, gulášek.

To ovšem byla vaše vlastní aktivita, nikoliv povinně dobrovolné družení.

Všem obdivovatelům teambuildingů bych doporučil sehnat si práci v Koreji, samozřejmě myslím jižní :-))) kde zjistíte, že vlastně ani nepotřebujete domov, protože je o vás se vším všudy postaráno, vč. školky pro děti, později školy, aktivity po práci, aktivity o víkendu, jídlo zdarma a podobně

Náhodou, tyhlety firemní ptákovinky mají něco do sebe. Kde jinde se můžete za pomoci prakticky neomezeného množství alkoholu dostat do kalhotek kolegyni, kterou v práci nemáte čas pomalu ani pozdravit, anebo kde můžete pod dohledem referentek personálního oddělení v podstatě beztrestně skočit po krku kolegovi, který vám už dlouhá léta leze na nervy a ještě si o tom následně popovídat so odborníkem, který oceňuje, že to v sobě nedusíte a ještě si stihnete potykat s manažerem z ústředí, se kterým zvracíte k ránu u plotu.

to máte opravdu recht, protože to je vrchol všeho, nacamranej se dostat do kalhotek nacamrané kolegyně

Me to takz stvalo, tak jsem se stal OSVC 

Dobře jste udělal! Ale představte si, že znám moc dobře poměry v jedné nejmenovcané stavební spořitelně, kde je naprostá většina OSVČ v pozici prodejců těch "produktů" (klasický Švarcsystém) a tito lidé mají povinné tyhle zhůvěřilosti. Samozřejmě i jiné druhy odborných škollení, což je pochopitelné. Ale tuto šaškárnu jako OSVČ podstupovat, to už je opravdu  úděsné. Takže někdy ani ten živnosťák není výhrou. Doufám, že Vy jste nespadl do podobné léčky.

Naprosto souhlasím. A ještě horší je, že teambuilding ano, ale když se několik zaměstnanců domluví na soukromém přátelském posezení mimo celopodnikové akce, dívá se na to vedení s podezřením a snaží se jim to přinejmenším znepříjemnit, když to nejde přímo znemožnit.

Jsem opravdu rozpolcený. Více než trojmo. Mám rád M. Béreše, pro jeho fotky i většinu názorů. Mám rád pana Dostálka pro jeho lidskost, ačkoli on mne ne, pro mé nadávky komunistům. Mám rád dámy Čiernou i Benyovou, často se shodneme. S pány Vítkem a Volkem se shodnu prakticky ve všem.

A bytostně nesnáším teambuilding, openspace etc. Jsem sólista.

Tak co teď? Jen chci poukázat, že netové diskuse jsou často tvrdý oříšek.

František Josef Smutný-Bývalý v.r. 

 Tak to jste mně dostal! Já před Vámi smekám.

No já jsem se s tím už taky setkala. u nás jsou to hlavně hromadné víkendové návštěvy lázní apod. Naštěstí tam jezdí skupinka předdůchodkyň a o nás ,kapánek mladší ,rozhodně zájem nemají, takže nabídka vždy proběhne zastřeným hlasem a v očích je touha aby jsme my mladší řekli ne, což rádi plníme . Zhruba pře 5 lety jsem se ale setkala s opravdu fanatičkou, která požadovala, abychom se do práce dostavili v sobotu o svém volnu, usedli do elipsy , drželi se za ruce a společně u svíček souzněli , meditovali a odkrývali nitra. Byla jsem ve zkušebce a tak jsem jela . Nic trapnějšího a uhozenějšího jsem nezažila , Vydržela jsem asi hodinu, jí jsem řekla, že zde jsem od práce a ne aby se snažila mi lézt do hlavy a prásknutím dveří jsem odkráčela . Naštěstí to žádný vliv na mou práci nemělo, Jen s ní jsem se už ani nezdravily.Od té doby oba já i manžel říkáme ne. Volného  času je málo, tak proč ho trávit s lidmi se ketrými jsem x hodin v práci