Sice soudy už několikrát vyslovily právní názor, že prokazovat že veřejný zájem je důvodně nadřazen zájmu individuálnímu musí dokazovat ten, kdo tento argument vznesl, ale obecně se touto zásadou nikdo neřídí. Od obce, která díky svévoli Rady obce nebo jenom starosty změní územní plán a zmaří možnost investorovi postavení domu na vlastním pozemku, úředníka stavebního úřadu, který si vyloží zákon v souladu se zájmy nějakého vlivného místního "lobisty" a záměr zamítne, až po kdejaký spolek, neziskovku, či jednotlivce, kteří malichernými námitkami jsou schopni jakýkoliv investiční záměr na několik roků zdržet.
Změna zákona by měla nově definovat účastníka řízení a práva vystupovat jako účastník řízení omezit jen na osobu, která prokáže, že stavba vstupuje do oblasti výkonu jeho práv a ovlivňuje je, orgán státní správy a samosprávy jen když stavba se dostává do konfliktu s veřejným zájmem a třetí osoby by se staly účastníky řízení jen, když důkazně podloží názor, že orgán státní správy, či samosprávy nedostatečně vyhodnotil nepříznivé vlivy na životní prostředí.
Vše je podmíněné tím, aby v zákoně byly závazné maximální lhůty pro soudní přezkumy, aby se nemohly opakovat případy opakovaně podané námitky nepřímého účastníka řízení podle zásady: "Jednou ve věci rozhodnuto a to platí" . Odstraní se tak případy, kdy se zvlášť řešily námitky o ohrožení sídliště motýlků, pak zase o ohrožení životního prostoru migrujících žabiček a po roce soud přijal námitku od té samé osoby, že stavební práce znervózňují krtky v okolí, čímž stavba na základě předběžného opatření soudu stála několik roků..
Prospělo by, kdyby každý, kdo bez soudem prokázaného oprávněného důvodu způsobil zdržení stavby, soukromník, spolek i orgán statní správy, musel nahradit všechny škody, které investorovi i dodavateli způsobil svým zásahem.
