Povinně dobrovolné družení aneb Proč nemám rád teambuilding?

5. 09. 2013 13:59:04
V dnešní době módní aktivity na utužování firemního kolektivu v mnoha ohledech připomínají doby dávno minulé. Jsou tzv. teambuildingy jen novodobou obdobou brigád socialistické práce?

K napsání tohoto článku mne inspiroval velký ohlas mého posledního blogu o open-space kancelářích. Rozhodl jsem se proto napsat i o další módní praktice řízení lidí, kterou u nás ve firmě zaručeně nenajdete – o povinném družení zaměstnanců, tzv. teambuildingu.

Improvizované hašení požáru, posádka auta ztracená kdesi v pustině, závody ve skákání v pytli – více či méně perverzních variant a scénářů pro utužení týmového ducha nabízejí specializované agentury přehršel. Zastánci teambuildingových akcí tvrdí, že společné mimopracovní aktivity zaměstnanců pomáhají zejména stmelit pracovní kolektiv a zlepšit komunikaci mezi zaměstnanci navzájem a mezi zaměstnanci a vedením. Týká se to především velkých korporací, i když v poslední době se teambuildingy stále častěji rozmáhají i v českých firmách.

Při procházení diskusních fór na internetu ale narazí člověk na překvapivě mnoho komentářů a reakcí, v nichž lidé tyto akce popisují jako svou noční můru a nutné zlo, kterému se podrobují z obavy o ztrátu zaměstnání nebo zamezení dalšího kariérního postupu. Firemní teambuildingy mají totiž takové zvláštní kouzlo – zpravidla jsou „dobrovolně“ povinné. Takže i když řada zaměstnanců nespatřuje žádnou přidanou hodnotu či osobní rozvoj v simulované hře na indiánský kmen ztracený v poušti, nakonec se – ač neradi – raději zúčastní.

Tabulky slečen z HR oddělení jsou totiž neúprosné a pokud někdo není dostatečně cool a nevykazuje patřičného týmového ducha, jednoduše nemůže stoupat po kariérním žebříčku. Znáte to: „Nikoho nenutíme, rozhodně to není povinné a nikdo ti za to hlavu neutrhne, ale přeci jen – bylo by dobré, aby ses zúčastnil. Navíc už je to vše zaplacené a objednané.“

Odměnou za přemáhání zpravidla bývá večerní završení v podobě společného bowlingu a hromady sponzorovaného alkoholu.

Individualita a soukromí vs. „umění zařadit se“
Za svůj život jsem se setkal s opravdu hodně zaměstnanci. A ze zkušenosti vím, že opravdu schopní a sebevědomí odborníci, kteří mají vlastní motivaci posouvat věci kupředu, jsou většinou sólisté. Silné individuality se často vyznačují tím, že se nerady zapojují do povinných kolektivních aktivit. Nebo ještě lépe – obecně se nepotřebují zařazovat do žádného „vyššího“ celku, nepotřebují být členem nějaké skupiny. Naopak – pro mnoho z nich je myšlenka „zařadit se do stáda“ dokonce odpudivá.

Nedovedu si představit, že by takoví lidé měli část této své individuality potlačovat a jen kvůli tomu, že to shora někdo nařídil, se povinně oblékat do směšných kostýmů a soutěžit v nesmyslných disciplínách. Stejně tak nechápu, proč by měli tito lidé po večerech popíjet s kolegou, s nímž si v lepším případě nemají co říct (a v horším je mezi nimi znatelná averze). Zaměstnáváme přeci svobodné, dospělé a svéprávné lidi a úroveň osobního kontaktu s kolegy bychom měli nechat plně na uvážení každého z nich.

Mimochodem je zajímavé, že vrcholní šéfové se podobných akcí zpravidla nezúčastňují, maximálně v konkrétní čas přijedou, řeknou pár hezkých slov a symbolicky odstartují patřičnou soutěžní disciplínu. Ale skákat v pytli nebo běžet s vajíčkem na lžíci je obvykle neuvidíte. Zřejmě už jsou dostatečně osobně rozvinutí a na rozdíl od ostatních zaměstnanců jim daná aktivita již nic prospěšného nepřinese...

Domnívám se tedy, že více než osobní rozvoj zaměstnanců a zlepšení komunikace stojí za teambuildingovými akcemi úplně jiné motivy: především oddělit poslušné a přizpůsobivé od těch, kteří by si snad dovolili vyčnívat, a také utratit (v horším případě doslova podojit) štědrou část firemního rozpočtu určenou na rozvoj „lidských zdrojů.“

Komu se hodí teambuilding?
Teambuilding je pro mnohé zaměstnance určitě zajímavou možností, jak vyzkoušet širokou škálu alkoholických nápojů na účet firmy. Pro někoho je teambuilding i ojedinělou šancí, jak vyzkoušet kvality té přitažlivé kolegyně z třetího patra, se kterou se jinak v podstatě nepotká. A určitě jsou teambuildingové akce pro jejich organizátory vítanou cestou k firemním penězům, které lze náležitě odklonit nebo utratit za nesmysly od spřátelených dodavatelů.

Pro mnoho velmi inteligentních a výkonných zaměstnanců, kteří mají dostatek vlastních přátel i možností, jak smysluplně trávit svůj volný čas, případně mají ten hendikep, že jsou prostě jen introvertního charakteru, ale představují firemní akce na utužování kolektivu nefalšované psychické trauma a povinnost se dlouhodobě přetvařovat. Trávit čas s lidmi, s nimiž si za normálních okolností nemají co říct.

Předtím, než začnou manažeři o pořádání teambuildingu ve své společnosti vůbec uvažovat, měli by se nad tím alespoň krátce zamyslet a zkusit si odpovědět na otázku, kolik lidí z jejich týmu akci skutečně ocení a kolik se jich zúčastní jen z povinnosti.

Osobně si myslím, že nějakým podobným návrhem na strávení víkendu třeba lovem imaginárního mamuta bych své zaměstnance spíše urazil. Ale o tom to přesně je – buď chcete zaměstnávat výrazné individuality a odborníky, kteří chtějí vynikat a být nejlepší v tom, co dělají, a sami hledají cesty jak toho dosáhnout. Nebo dáte přednost stádu poslušných a průměrných, kteří udělají přesně a do puntíku to, co jim řeknete a večer je najdete přesně tam, kam jste je ráno postavili. A na zmíněný lov mamuta pojedou všichni, někteří možná i rádi.

Jenže se stále nemůžu zbavit dojmu, že špičková firma by měla stát hlavně na špičkových lidech a silných individualitách. Takže my v Ekospolu rozhodně žádný lov mamuta neplánujeme.

Autor: Evžen Korec | čtvrtek 5.9.2013 13:59 | karma článku: 47.19 | přečteno: 23870x

Další články blogera

Evžen Korec

Zastřelení valašského tuláka není nutné, nový domov najde v Belgii

Ostrá slova o konečném řešení, horečnaté leštění kulovnic a zdobení mysliveckých kamizol v očekávání neobvyklého zážitku. K nesmyslnému krveprolití se v posledních dnech schylovalo ve Zlínském kraji.

29.10.2018 v 8:00 | Karma článku: 14.93 | Přečteno: 416 | Diskuse

Evžen Korec

Horší masový vrah než Hitler, Stalin a Mao Ce-tung dohromady. Znáte ho i vy.

Největší světoví tyrani a diktátoři v historii lidstva mají na svědomí miliony obětí. I dlouhé roky po své smrti dokážou jejich činy budit hrůzu. Mnohem větší zabiják s miliony obětí jen v Česku ročně, nás však nechává chladným.

18.10.2018 v 7:58 | Karma článku: 24.44 | Přečteno: 1707 | Diskuse

Evžen Korec

Zastřelte tygra, než ho zcela vyhubíme!

V Indii započal hon na lidožravou tygřici T1, která měla podle dostupných zpráv připravit o život údajně už nejméně 13 lidí. Je to správně?

10.10.2018 v 8:05 | Karma článku: 10.88 | Přečteno: 287 | Diskuse

Evžen Korec

Zahuštění centra znamená konec levných bytů, oblíbených parčíků i využívaných psích louček

Termín k podávání připomínek k představenému Metropolitnímu plánu, který má v budoucnosti nahradit zastaralý územní plán hlavního města, už vypršel. Co všechno dokument v současné podobě přináší?

27.7.2018 v 7:54 | Karma článku: 21.72 | Přečteno: 648 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Lubomír Stejskal

Ad Huawei: Několik poznámek

Nebudu chodit kolem horké kaše. Obavám vyjádřeným institucí k tomu určenou (NÚKIB), jež se týkají společnosti Huawei, dobře rozumím. Kdo jiný by měl varovat, než tento úřad.

18.1.2019 v 16:54 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 181 | Diskuse

Emrich Sonnek

Čau lidi, mám pro vás výbornou zprávu

Ústřední volební komise sice ještě pořád nevydala oficiální výsledky voleb, protože se ještě sčítají hlasy posledních okrsků, ale už teď je jasné, že jsme to vyhráli na celé čáře.

18.1.2019 v 16:26 | Karma článku: 11.48 | Přečteno: 275 | Diskuse

Karel Trčálek

Totalitní paranoia 2019: „Budou nás čučkaři učit dějepis?“ Historie se opakuje!

Taky si můžete ukroutit hlavu nad iniciativou tajné policie, která chce, kromě zatýkání a likvidace nepohodlných osob, učit i dějepis? Pak nejste sami

18.1.2019 v 16:01 | Karma článku: 15.88 | Přečteno: 385 | Diskuse

Michal Orság

Mistři ve výměně ministrů

V rámci samostatné republiky mělo Česko celkem 19 ministrů školství (dva byli vedením úřadu pouze pověřeni), a průměrně tak ve své funkci strávili 16 měsíců.

18.1.2019 v 15:59 | Karma článku: 8.06 | Přečteno: 147 | Diskuse

Marek Trizuljak

Vzpomínka na palachovské události, pohledem z malého severočeského města

Padesát let staré reminiscence, přes tehdejší velké emoce už dost zasuté v paměti. Vzpomínání mých spolužáků ze Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě, z ledna 1969.

18.1.2019 v 15:05 | Karma článku: 10.51 | Přečteno: 229 | Diskuse
VIP
Počet článků 152 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4531

RNDr. Evžen Korec, CSc. (* 1956)

Vystudovaný biolog, spoluautor 11 patentů v oblasti molekulární biologie a genetiky. Z původní kariéry vědce však zamířil k podnikání. Dnes je generálním ředitelem a majitelem developerské společnosti EKOSPOL, jednoho z největších stavitelů bytů v České republice. Je autorem publikace mapující zajímavosti o pozemcích ve světě i v ČR Pozemky ukrývají poklady, unikátního průvodce koupí bytu, Koupě bytu pod lupou a úspěšné knihy o investování do nemovitostí Co je v domě, není pro mě! V loňském roce se stal ředitelem a majitelem ZOO Tábor, která se zaměřuje na ochranu ohrožených druhů zvířat. O jedinečném příběhu znovuotevření ZOO Tábor vypráví jeho nejnovější kniha Jak jsem zachránil ZOO v Táboře. Je obdivovatelem Henryho Forda. Má manželku a syna. Evžen Korec je velkým milovníkem zvířat, přírody, inteligentního humoru a smaženice.

Najdete na iDNES.cz