Osm důvodů, proč nám někdy vládnou a šéfují idioti

8. 09. 2014 7:00:00
Jak může takový idiot řídit takovou firmu? Jak může tenhle trouba řídit celé oddělení? Proč šéfuje, velí či řediteluje neomylně ten největší blbec na pracovišti? Proč nám vládnou neschopní politici? Kolikrát jste už tyhle otázky slyšeli. Možná jste si je i sami pokládali. Neříkám, že všichni šéfové či politici jsou břídilové, sám ostatně jednu firmu již dlouhá léta řídím a znám mnohé další vysoce schopné šéfy, kteří by se pro svoji společnost rozkrájeli. Nicméně znám i řadu nemehel, trdel, charakterových mrzáků a dalších neinspirativních jedinců, kteří řídí, šéfují, ba i vládnou. Proč tomu tak je? Nabízím osm důvodů.

1) Efekt počůrané postele. Když někdo počůrá postel, zřejmě nebudete žádat někoho jiného, aby v ní spal. Když třeba ten či onen ministr stačí na docela krátkou chvíli nadělat „paseku“, premiér se může zdráhat jej vyměnit prostě z toho důvodu, že adekvátní náhradu nemá. Nikomu schopnému se do počůrané postele nechce.

2) Efekt najal-jsem-ho-já-takže-musí-být-dobrý. Jakýkoli špatný zaměstnanec – třeba řídící pracovník na nějakém úseku – je zároveň důkazem předchozího špatného rozhodnutí toho, kdo jej zaměstnal. Tedy zase jeho nadřízeného. Celá řada těchto nadřízených má přebujelé ego. Proto si nejsou ochotni přiznat chybu. Nepřiznají si, že zaměstnali nějaké nemehlo. V řadě případů jim ani nedojde, že je to nemehlo. Lidská mysl totiž obecně funguje tak, že to, pro co se jednou rozhodneme, zkresleně nadhodnocuje. Mnohdy si zkrátka něčeho ceníme jenom proto, že to vlastníme (psychologové mluví o dispozičním efektu). Podřízení onoho nemehla sice trpí jeho neschopností, ale jeho nadřízený si nemusí – či nechce! – ničeho všimnout.

3) Šum vs. signál. V řadě případů je těžké, ne-li nemožné, vyhodnotit skutečný přínos zaměstnance. Všude kolem něj je plno šumu, ale podstata – onen signál – se ztrácí. Tato situace je živnou půdou nejrůznějším hlupákům a trdlům. Je to podobné, jako když se vaše tělo vzpamatovává z nějaké choroby. Když si tou dobou vezmete třeba homeopatickou pilulku, můžete snadno podlehnout dojmu, že vás ona pilulka vykurýrovala, ačkoli na uzdravení neměla žádný vliv. Byla prostě jen podána ve „správnou dobu“. Mnoho nemehel je tam, kde je, jenom proto, že byla také ve „správnou dobu na správném místě“. Třeba zdědila bezchybně fungující pracovní tým, nebo dokonce firmu, po svém předchůdci.

4) Sázka na ušmudlanou jistotu. Trh práce tíhne k průměrnosti. Tím mám na mysli to, že nadřízení v mnoha případech dají šanci spíše průměrnému pracovníku, který však už za sebou něco má, než potenciálnímu mladému, vysoce nadprůměrnému talentu. Rozpoznat talent zkrátka vyžaduje talent a zdaleka ne všichni zaměstnavatelé jej mají. Takže raději vsadí na ušmudlanou jistotu. To samozřejmě samo o sobě ještě nezdůvodňuje, proč nám vládnou a šéfují hlupáci. Když však tuto skutečnost zkombinujeme z těmi popsanými v bodech ad2) a ad 3), zjistíme, laťka oné průměrnosti může být položena opravdu hodně nízko. Tak nízko, že ji přelezou i idioti.

5) Největší nemehlo přežívá. Kdo pomohl přivodit finanční krizi? Ti bankéři, kteří se, zaslepeni mamonem, hnali za bonusy, aniž by brali zřetel na dlouhodobý rozvoj svého finančního ústavu. Naopak ti prozíraví, kteří tento ohled brali, pročež jednali opatrněji, se dočkali výsměchu, v horším případě vyhazovu. Prozíravost se v té době zkrátka nevyplácela, naopak se dařilo hlupákům a mamonářům. Největší nemehla přežívala. Je iluzí myslet si, že se příchodem finanční krize v tomto ohledu něco zásadního změnilo. Už dorůstá další generace nemehel.

6) Zoufalství. Zoufalí lidé činí zoufalé činy. Jsou-li třeba zoufalí ze zadlužení, do nějž upadli a z něhož se nemohou dostat, zkusí takřka cokoli, aby se na tu nulu vyšvihli zpět. Sednou pak na lep kdejakému šejdíři a charakterovému zmetku, který bezskrupulózně zpeněžuje jejich beznaděj. Vydělat na zoufalství někoho jiného bohužel není zase tak obtížné, pokud jste duševní mrzák s obzvláště silným žaludkem.

7) Produktová diferenciace. Je vlastně neuvěřitelné, jak trvalým fenoménem byli zejména v 19. století nejrůznější mastičkáři i se svými likéry a tinkturami, které měly údajně léčit vše, od alkoholismu po rakovinu. Nezapomenutelně je představují Paul McCartney a Michel Jackson v úvodu klipu k písničce „Say Say Say“ z osmdesátých let. Ostatně i Kolaloka, oblíbený nápoj Limonádového Joea, léčila „rány, šoky, i kuří oka“. Důvtipná produktová diferenciace a neustálé uvádění nových šarlatánských přípravků na trh zajišťovalo, že selhání jednoho z nich nijak nediskreditovalo odvětví jako celek. Poté, co se rozkřiklo, že tinktura A nezabírá, poptávka se přesunula k tinktuře B. Poptávku po těchto neúčinných lektvarech přiživovala kromě umného marketingu šarlatánů i skutečnost popsaná výše, v bodě ad3), a sice že někdy si prostě nemocný pochybnou medicínu naordinoval zrovna, když už se tak jako tak uzdravoval. Měl pak pocit, že mu šarlatán vskutku pomohl. Tu samou produktovou diferenciaci dnes pozorujeme třeba u celé řady politiků. Na veřejnosti a v médiích se často tváří jak se se vzájemně liší, jak si jdou po krku, jak jedni jsou levicoví a druzí zase pravicoví, ale když jde o podstatné věci (rozuměj: o velké peníze), umí se náramně dobře dohodnout. Jak by ne, skoro všichni jsou z podobného těsta – charakterově pochybní, vzbuzující dojem, že mimo politiku by se stěží uživili. Zemi ale spravovat neumí, to jim je všem mnohdy také společné. Tak jako šarlatánská medicína, ať už v podstatě jakákoli, neuměla uzdravovat.

8) Dilbertův princip. Je dobře popsán v jednom z dílů komiksu Dilbert z poloviny devadesátých let. Udává, že to jsou nakonec ti nejméně kompetentní, kteří budou povýšeni. Prostě proto, aby nemohli dělat skutečnou práci. Programátoři nebo kardiochirurgové – lidé, kteří odvádějí skutečnou práci – v managementech zpravidla nezasedají. Nešéfují. Zato v nich často zasedají kariéristé, kteří skutečnou práci neviděli ani z rychlíku, umí si však hezky česat pěšinku a náramně dobře jim také jde řvaní a poštěkávání po podřízených.

Tak vám přeju, ať těch srážek s blbcem prožíváte co nejméně. Jak vidno, není vůbec snadné se blbcům vyhýbat.

Pokud se Vám mé názory líbí, sledujte mě na Twitteru:
https://twitter.com/evzenkorec

Autor: Evžen Korec | pondělí 8.9.2014 7:00 | karma článku: 41.43 | přečteno: 11059x

Další články blogera

Evžen Korec

Zastřelení valašského tuláka není nutné, nový domov najde v Belgii

Ostrá slova o konečném řešení, horečnaté leštění kulovnic a zdobení mysliveckých kamizol v očekávání neobvyklého zážitku. K nesmyslnému krveprolití se v posledních dnech schylovalo ve Zlínském kraji.

29.10.2018 v 8:00 | Karma článku: 14.93 | Přečteno: 416 | Diskuse

Evžen Korec

Horší masový vrah než Hitler, Stalin a Mao Ce-tung dohromady. Znáte ho i vy.

Největší světoví tyrani a diktátoři v historii lidstva mají na svědomí miliony obětí. I dlouhé roky po své smrti dokážou jejich činy budit hrůzu. Mnohem větší zabiják s miliony obětí jen v Česku ročně, nás však nechává chladným.

18.10.2018 v 7:58 | Karma článku: 24.44 | Přečteno: 1707 | Diskuse

Evžen Korec

Zastřelte tygra, než ho zcela vyhubíme!

V Indii započal hon na lidožravou tygřici T1, která měla podle dostupných zpráv připravit o život údajně už nejméně 13 lidí. Je to správně?

10.10.2018 v 8:05 | Karma článku: 10.88 | Přečteno: 287 | Diskuse

Evžen Korec

Zahuštění centra znamená konec levných bytů, oblíbených parčíků i využívaných psích louček

Termín k podávání připomínek k představenému Metropolitnímu plánu, který má v budoucnosti nahradit zastaralý územní plán hlavního města, už vypršel. Co všechno dokument v současné podobě přináší?

27.7.2018 v 7:54 | Karma článku: 21.72 | Přečteno: 648 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Čierny

Horníci a krása bez závoje

Tento příběh, ač se může zdát někomu málo pravděpodobný se skutečně odehrál a jeho původ započal, jak už u podobných mých povídek bývá zvykem u svačiny, nebo při dlouhých cestách na odlehlé pracoviště důlními chodbami.

18.1.2019 v 15:28 | Karma článku: 16.03 | Přečteno: 467 | Diskuse

Marek Valiček

Štramandy

Oči a uši máte od toho, aby nám dělaly radost. Na našich srdích je, abychom my dělaly radost jim. Docela obyčejnou radost.

18.1.2019 v 15:05 | Karma článku: 9.93 | Přečteno: 222 | Diskuse

Vilém Ravek

Slovníček běžných anglických frází pro turisty by odradil i Hanzelku a Zikmunda.

Docela chápu, že jazykově málo vybavený český rekreant potřebuje na cesty slovníček užitečných frází, ale když si je přečte, dostane buď úpornou zácpu nebo faraonův průjem.

18.1.2019 v 14:52 | Karma článku: 16.08 | Přečteno: 311 | Diskuse

František Skopal

Proč máme mluvit spisovně? Duchovní pohled

Nejen v Česku, ale téměř v každém národě existuje množství dialektů. Mnozí lidé, hovořící nářečím svého kraje, se ke němu nejednou hrdě hlásí a nedají na něj dopustit z jakéhosi lokálpatriotizmu. Mluvit nářečím je však nesprávné!

18.1.2019 v 14:10 | Karma článku: 6.54 | Přečteno: 155 | Diskuse

Michal Pohanka

Kde domov pro seniory můj, to raději nechtějte vědět a zažít! (Díl 5.)

Aneb Když jste starý, nemocný a bezmocný, my vám to ještě víc osladíme! Protože my nejlépe víme, co cítíte, co potřebujete, co chcete a co je pro vás dobré.

18.1.2019 v 13:45 | Karma článku: 23.49 | Přečteno: 670 | Diskuse
VIP
Počet článků 152 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4531

RNDr. Evžen Korec, CSc. (* 1956)

Vystudovaný biolog, spoluautor 11 patentů v oblasti molekulární biologie a genetiky. Z původní kariéry vědce však zamířil k podnikání. Dnes je generálním ředitelem a majitelem developerské společnosti EKOSPOL, jednoho z největších stavitelů bytů v České republice. Je autorem publikace mapující zajímavosti o pozemcích ve světě i v ČR Pozemky ukrývají poklady, unikátního průvodce koupí bytu, Koupě bytu pod lupou a úspěšné knihy o investování do nemovitostí Co je v domě, není pro mě! V loňském roce se stal ředitelem a majitelem ZOO Tábor, která se zaměřuje na ochranu ohrožených druhů zvířat. O jedinečném příběhu znovuotevření ZOO Tábor vypráví jeho nejnovější kniha Jak jsem zachránil ZOO v Táboře. Je obdivovatelem Henryho Forda. Má manželku a syna. Evžen Korec je velkým milovníkem zvířat, přírody, inteligentního humoru a smaženice.

Najdete na iDNES.cz