Česká ekonomika stále roste, jednomu významnému sektoru se však stále nedaří. O práci v něm jen letos přišlo několik desítek tisíc lidí. Vládu to však nezajímá, řeší jen přeplácené horníky.
Tím odvětvím, které čelí masivnímu propouštění, je stavebnictví. Jako jediný z pilířů české ekonomiky každý měsíc klesá a hledá své dno. Podle aktuálních dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) se nic nezměnilo ani v září, kdy se stavební produkce meziročně propadla reálně o 7,4 procenta. Za celé třetí čtvrtletí kleslo stavebnictví v porovnání s loňským rokem dokonce o 9,8 procenta.
České stavebnictví se po loňském nadechnutí v podobě mírného růstu opět vrací k propadům z předchozích let a zažívá katastrofální rok. Jakoby nestačilo, že se tento důležitý sektor národního hospodářství potácí hluboko na dně makroekonomického rybníka. Každý měsíc se boří hlouběji do bahna.
Za pravidelně zveřejňovanými čísly jsou však konkrétní lidé. Svaz podnikatelů ve stavebnictví před nedávnem vypočítal, že letos každý měsíc stavební firmy v ČR propustí průměrně 2000 lidí. Od začátku roku tak ztratilo obživu 20 tisíc živitelů rodin. Katastrofické číslo.
Je alarmující, že nikoho zodpovědného tento tristní stav desítek tisíc rodin nepřiměl k tomu, aby od slovních proklamací přešel k činům. Lék je přitom jednoduchý: účinná legislativa západního typu, která výrazně zjednoduší a zrychlí stavební proces.
Dokud se současný legislativní Kocourkov, který panuje v českém stavebním právu, nezmění, budeme na to doplácet úplně všichni. Ať už v podobě zanedbané a nedokončené dopravní infrastruktury či nedostatku nových bytů.
