Jak si vás váš zaměstnavatel váží? aneb Proč nemám rád open-space
Je to trend dnešní doby. A dávno už to není jen výsada globálních firem, které své pracovní prostředí koncipují všude na světě podle stejných korporátních pravidel. Řeč je o open-space, tedy otevřených neoddělených kancelářích pro desítky až stovky zaměstnanců.
K výhodám velkých otevřených kanceláří patří podle jejich obhájců údajně lepší komunikace mezi zaměstnanci a podpoření týmové práce. Vedoucí pracovníci mají lepší přehled o tom, co který z jejich podřízených právě dělá. Open space prý také usnadňuje organizační změny, jelikož bývá vybaven lehčím, snadno přesunutelným nábytkem. Dalším argumentem silného kalibru jsou náklady. Na takovém open-space totiž na jednoho zaměstnance připadá jen pár metrů čtverečních kancelářské plochy a vzhledem k nájemnému se tak jeví naskládání X pracovníků na Y metrů čtverečních zdánlivě nejefektivnější.
Chiméra „týmové komunikace“ vs. snižování nákladů
Já mám na to poněkud odlišný názor. Za módní vlnou stěhování do velkých otevřených kanceláří není podle mne snaha podpořit týmového ducha a zkvalitnit pracovní prostředí. Stojí za tím spíše honba za snížením nákladů a větší kontrolou zaměstnanců.
Když totiž máte metr a půl vlevo, vpravo, před sebou i za sebou nějakého kolegu, často i někoho, koho zrovna „nemusíte“, dáváte si setsakramentský pozor, aby vám nebylo co vytknout. Když vám někdo permanentně vidí do monitoru, slyší vaše telefonní hovory a má dobrý přehled o tom, kdy do kanceláře přijdete a jak často a na jak dlouho odcházíte, nedovolíte si během pracovní doby například vyřizovat své soukromé záležitosti.
Jenže to vše má i stinné stránky, které nejsou na první pohled tak patrné a zpravidla se ukáží až s odstupem času. A mimochodem – je velmi zajímavé, že ti, kteří o přesunu firem do velkokapacitních open-spaců nejčastěji rozhodují a kteří je nejvíce obhajují, tedy vrcholoví manažeři, jsou také zpravidla prvními, kdo si v rámci plánování budoucího pracoviště zajistí svou vlastní uzavřenou kancelář.
Jak moc si vás váš zaměstnavatel váží?
Jako zásadní problém vidím naprostou ztrátu soukromí zaměstnanců. Když nemáte v kanceláři dostatek soukromí, často dokonce ani vlastní stůl, jak se v takovém prostředí budete cítit? Pokud stojíte vašemu zaměstnavateli jen za pár metrů čtverečních pracovní plochy oddělené přepážkou a jediné, co máte, je jeden stůl, který někdy dokonce ani není váš a musíte se na něm střídat s kolegou, tak se do práce asi netěšíte a spíše počítáte minuty do konce pracovní doby.
Otevřené kanceláře vytvářejí unifikované prostředí šedi a poslušnosti, kde není dobré vyčnívat. Jenže nic nezabíjí kreativitu, originální myšlení a proaktivní přístup více, než právě šeď a rutina.
Samozřejmě existují i specifické profese vyžadující intenzivní mezilidský kontakt, pro něž je otevřené pracoviště vhodné, typicky třeba prodejní oddělení, showroomy nebo klientská centra. Pokud se ale bavíme o analytické, strategické, kreativní nebo jiné intelektuálně náročné práci, domnívám se, že velký open-space je naopak tím nejhorším možným řešením.
Namísto zvýšené produktivity práce u zaměstnanců často nastupuje nechuť a podrážděnost z všudypřítomného ruchu a nemožnosti se soustředit. Namísto proaktivního přístupu přichází rutina. Zaměstnanci sice přijdou vždycky včas a odsedí si svých 8 hodin na místě, ale pak si práci buď nosí domů, nebo jí dělají třeba o víkendech. Což má negativní dopad na kvalitu jejich života a dříve či později se to vymstí i zaměstnavateli. Třeba v jejich loajalitě.
Velké skleníky o deseti a více pracovních místech zaměstnancům jednoznačně dokazují, jak moc si jich jejich zaměstnavatel váží a jak moc jim důvěřuje, když má potřebu je nepřetržitě kontrolovat. A když nedůvěřuje firma svým zaměstnancům, přestanou časem důvěřovat i zaměstnanci firmě.
Poslední zmiňované kritérium – nižší náklady – možná jako jediné obstojí i v delším období. I když – i zde mám své pochyby, zdali jsou moderní kancelářské budovy se všemi „zelenými“ vymoženostmi a s nehoráznými poplatky za služby vůbec ekonomicky efektivní. Zdali nejde spíše o módní marketingovou nálepku „jsme ekologicky udržitelní“. U poboček nadnárodních firem, které to mají nakázáno shora, bych to ještě pochopil, ale proč se do velkokapacitních skleníků ženou čím dál více i firmy české, tomu nerozumím.
Důvěra a soukromí za loajalitu a výsledky
Osobně se přikláním k jinému stylu řízení. Každá úspěšná firma podle mého názoru stojí na lidech. Na kvalitních lidech, kteří chtějí být nejlepší v tom, co dělají. Na lidech, kterým firma důvěřuje a považuje je za své partnery, ne za homogenní výrobní faktory.
Moji zaměstnanci řeší složité úkoly a já jim chci vytvořit ideální podmínky. To znamená prostředí, kde se cítí dobře, kde se mohou soustředit a kde mají dostatek klidu na svou práci. U nás ve firmě máme pouze uzavřené kanceláře, zpravidla pro 1-6 lidí.
Zdali si zaměstnanci během pracovní doby vyřeší i nějaké soukromé záležitosti, to mě popravdě řečeno vůbec nezajímá. Stejně, jako mě nezajímá, jestli přijdou do práce jeden den v 9:30, druhý v 8:00 a další třeba v 9:00.
Zajímají mě výsledky a cíle. A pokud je zaměstnanci plní a třeba ještě sami z vlastní iniciativy navyšují, je vše v nejlepším pořádku. Atmosféru open-space šedi a průměrnosti ve své firmě vytvářet nepotřebuji.
Evžen Korec
Zastřelit chráněného medvěda je neospravedlnitelné. Slováci je chtějí vraždit hromadně
Brutální a zcela zbytečná je smrt medvěda hnědého, na kterého na Slovensku uspořádali doslova štvanici. Naháněli ho pomocí dronu s termovizí, aby ho nakonec uprostřed lesů chladnokrevně zastřelili.
Evžen Korec
Kdy konečně přestaneme vítat nový rok zbytečným týráním zvířat a poškozováním zdraví?
Zabité či zmrzačené labutě, kachny a jiní vodní ptáci, otrávené ryby, zatoulaní domácí mazlíčci, poškozené vlastní zdraví.
Evžen Korec
Jak dlouho ještě budou Vánoce ve znamení neuvěřitelného utrpení a týrání kaprů?
Traduje se, že jsou svátkem klidu a míru. Časem, kdy by měl člověk zpomalit a zamyslet se nad hodnotou života.
Evžen Korec
Majitele domů a bytů čekají kvůli Bruselu obří výdaje
Stovky tisíc domácnosti, které vlastní starší nezateplený dům či byt, žijí od konce října loňského roku ve velké nejistotě.
Evžen Korec
Zastřelit chráněného vlka a nechat ho v bolestech umírat je kruté barbarství
Tři dlouhé dny kruté bolesti a beznaděje. Tak vypadaly poslední chvíle života ohroženého a přísně chráněného vlka z Krkonoš.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Putin přímo nenařídil zabít Navalného, dospěly k závěru americké tajné služby
Americké tajné služby dospěly k závěru, že ruský prezident Vladimir Putin pravděpodobně přímo...
Na britského turistu zaútočil v Karibiku žralok. Muže zranil deset metrů od břehu
Čtyřiašedesátiletý britský turista skončil na jednotce intenzivní péče, když jej u severního...
Kongresmanka z Ukrajiny byla proti pomoci. Zrada, říká její rodné město
Neochota americké kongresmanky ukrajinského původu Victorie Spartzové hlasovat pro balíček pomoci...
Finský vládní poslanec se opil a vystřelil. Ponese následky, vzkázala šéfka strany
Finský poslanec z krajně pravicové Strany Finů, která je součástí nynější vlády, se v pátek zapletl...
- Počet článků 172
- Celková karma 19,27
- Průměrná čtenost 4181x
Vystudovaný biolog, spoluautor 11 patentů v oblasti molekulární biologie a genetiky. Z původní kariéry vědce však zamířil k podnikání. Dnes je generálním ředitelem a majitelem developerské společnosti EKOSPOL, jednoho z největších stavitelů bytů v České republice. Je autorem publikace mapující zajímavosti o pozemcích ve světě i v ČR Pozemky ukrývají poklady, unikátního průvodce koupí bytu, Koupě bytu pod lupou a úspěšné knihy o investování do nemovitostí Co je v domě, není pro mě! V roce 2015 se stal ředitelem a majitelem ZOO Tábor, která se zaměřuje na ochranu ohrožených druhů zvířat. O jedinečném příběhu znovuotevření ZOO Tábor vypráví jeho kniha Jak jsem zachránil ZOO v Táboře. Dále je spoluauterm knih Noční život v ZOO Tábor a Jak prodloužit život vašeho psa. Je obdivovatelem Henryho Forda. Má manželku a syna. Evžen Korec je velkým milovníkem zvířat, přírody, inteligentního humoru a smaženice.