Nu ano - "manažování" lidí je dnes převelice propracovanu disciplínou plnou definic, odborné terminologie a dokonce výzkumu. A musí se studovat na VŠ. Hrozně by mě zajímalo, co by na to řekli třeba Ghándí, Ježíš Kristus a spol.

Ježíš to měl jednoduché. Lidé byli nevzdělaní a on je jednoduše oblbnul - to zůstalo církvím dodneška, i když je to těžší, protože spousta lidí už o manipulaci s lidmi ví.

Ještě Vám tam chybí skupiny typu :

- rodinný příslušník , kámoš či kámoš kámoše.

- lidi , kteří jsou přijati , protože jsou intelektem pod úrovní současného šéfa a tak jej neohrožují.....Zažil jsem již situace , kdy při reorganizaci ve firmě odcházeli jako první ti nejschopnější.... jako druzí tí nejméně schopní a zbyl průměr...

"Kukačka, žák poněkud drzý, zdá se mi..."

"Ale na druhé straně je to syn pana starosty..."

"V tom případě to není drzost, ale nadání..."

Z Osvobozeného divadla.

Ze současnosti v IT firmě: Jak se jmenuje člověk, který umí s počítačem méně , než ty? Přece tvůj šéf.

Slušně shrnuto, ale problém bude také kapku jinde. Jedna ze zásadních schopností managerů je schopnost šplhat po pracovním žebříčku, což zahrnuje dělání správných známých, dobrý reporting, ... . Což se docela odlišuje od toho, co po něm ve skutečnosti chceme. Kdežto třeba programátora hodnotíme podle toho, jak umí programovat. Ne podle toho, jak umí spravit dřez.

Nam nevladnou a nesefuji idioti. Jen maji jine zajmy nez my. Oni maji stat jako korist, kterou je treba urvat. Nejde jim o nasi prosperitu.

Umění přiznat si vlastní chybu je tím největším uměním. Už úspěšných šéf českého Microsoftu Jan Mühlfeit před více než deseti lety odhal, že dělá sedm správných rozhodnutí z deseti. Kdo si to však dokáže sám přiznat?

Přesně tak. V tom je ta největší síla osobnosti