Nahodou team building neni spatna vec - jen se musi dobre pripravit na naplanovat. Vubec nechapu ty razantni odsudky vetsiny diskutujicich  

Tak to máte blbý, že nechápete. Jsou tu celkem jasně vyjádřeny.

Při tom si vybavím z mládí "pionýrský tábor", organizovanou zábavu, různé bojovky a tím se duševně uklidním a dostanu se do stavu - mi je to jedno, to už tu bylo

Tentokrát s panem autorem nesouhlasím, existují prostě pracoviště, kde se všichni společně podílí na jednom projektu a klíčem je dobrá spolupráce a jsou pak jiná, kde každý dělá to své a klíčem je aby každý dělal tu svou nejlépe.... u první části je vzájemný vztah pracovníků mnohdy klíčový u druhé pak může pomoci, ale i uškodit, každopádně výkonnost jednotlivých pracovníků stejně nenahradí

S vtipným komentářem p. Hlavatého souhlasím. Pracovala jsem v personalistice a byla jsem tak nadšená funkcí personalistky, že jsem sledovala nové směry, účastnila se seminářů, zavedla do firmy hodnocení pracovníků, udržovala přátelský roh stolu, jsem majitelkou certifikátu IES London - Kurz řízení lidských zdrojů, četla odborné články. No.....přešlo mě to... díky Bohu! Začala jsem podnikat a poznávat tak lidi z jiné stránky. Dnes si myslím, že podobné nátlakové akce jako teambuilding a jiná potěšení jsou zbytečné a nepřirozené. Skákání v pytli jsme si snad odbyli ve školkách a na pionýrských táborech. Tenkrát jsme z toho snad radost měli. V pozdním věku to možná může mít efekt, ale velmi krátkodobý (max den po akci) a stejně jako tak vás práce musí bavit, měla by být dobře ohodnocena, měla by být možnost využití vrozeného potenciálu a co nejvíc platí je včasné uznání. Ostatní blbinky toto nenahradí. Popravdě...měli bychom se vrátit "k člověku".

Z vlastních zkušeností vím, že nejlepší teambuilding je společná ožíračka s grilovačkou. Lidi ser picnou, osmělí a tím utuží vztahy.

Pracuji v korporaci, kde podobné zvyky panují a musím říct, že na to nemám vyhraněný názor. Asi takhle - pokud "družení" spočívá v obyčejném posezení u piva (či třeba rautu), tak se docela rád zúčastním. Jakmile ale dojde na trapárny typu skákání v pytlích, tak utíkám. Moje ochota se zúčastnit je také nepřímo úměrná síle nátlaku ze strany nadřízených. Karma za originální pohled.

Je smutné, že píšete o něčem, co znáte jen z rychlíku. Obzvlášť úsměvné mi přijde odstavec o specialistovi-individualistovi. Chcete tím říct, že takový člověk nikoho nepotřebuje ke svému "úspěchu". S nikým nepotřebuje spolupracovat, od nikoho nepotřebuje vstupy, nikomu nepředává výstupy? Jistě ne! A právě o spolupráci, o pochopení toho, že každý je "jedinečný", každý nějak přispívá k fungujícímu celku by měl být správný teambuilding. Bowling či chlastačka za firemní peníze se v oboru nazývají "teamspiritem".

           Dobře a nenásilně připravená akce může přinést překvapivé výsledky. Osobně jsem zažil akci, po které se dva muži kolem 50, kteří už několik let, když se potkali, maximálně procedili mezi zuby pozdrav, odjížděli z TEAMBUILDINGU vtipkujíc a v přátelském naladění.

           Zároveň je snadné někoho zavrhnout, že je "mrzout" či "bručoun". Jedno indiánské přísloví praví cosi jako:"Nesuď nikoho, v jehož mokasínách jsi neušel ani míli". Kde jinde se dozvědět, kdo jaký je, případně v čem je opravdu dobrý, než mimo pracovní proces, kde si (ideálně) každý plní své povinnosti a pak uhání za rodinou či svými koníčky? Myslím, že v prostředí kde trávíme více než třetinu produktivního věku by nám mělo být příjemně a jsem přesvědčen, že dobře udělaný teambuilding nám v tom může pomoci. 

To je ale spousta keců, tohle může napsat jenom někdo z agentury, která se tím zabývá a už jen tím je mimo realitu. Tak si na teambulding jezděte třeba každý víkend ale nenuťte to někomu, kdo o to absolutně nemá zájem. Stejně jde, jak píše autor, jenom o prachy a oficiální výmluvu jak si užít s kolegyní. A už vůbec nechápu, jaký smysl má utužovat např. kolektiv obchodních zástupců, kteří jsou jinak motivování právě tím, aby byli lepší než kolegové a jdou vlastně proti sobě.

skoda ze nikdy neuvidim jobse,keringhama nebo poulsena jak teambuilduji pod taktovkou hr oddeleni 

Důležitá je jedna věc - nesmí to bý povinné, ani dobrovolně povinné

Pak proti teambuildingu nic nemám - znám lidi, kterým se to líbí a vyloženě se na ně těší. Proč ne, mě sice moc neberou, ale občas, na chvíli.... Když odejdu po hodině nikdo to neřeší, když nepřijdu vůbec taky se nic neděje. A tak to mý být.